Mám radost, že jste si udělali čas a navštívili moji stránku. Je malým vítězstvím mého souboje s počítačovou technikou a tak doufám, že se bude zlepšovat postupně s mými pokroky. :-) Pro stejně (ne)zdatné přidám malý návod: základní informace o mně jsou zde, filmografie a jiné zločiny zanechaly stopu zde, novinářský pohled na mne najdete zde, učesaná, nalíčená a usměvavá jsem zde a všelicosy bude asi nejčastěji obměňovaná a doplňovaná rubrika mých fotografických pokusů, tam mám svoje fotografické galerie.

 
 .smmmm

Ljuba Krbová (48) patří mezi jednu z nejoblíbenějších českých hereček. Dělá dabink, hraje ve Strašnickém divadle, má za sebou celou řadu filmových a zejména seriálových rolí. Hrála například v seriálu Tři králové, Přítelkyně z domu smutku, Místo nahoře, Náměstíčko, Bazén či Život na zámku. Nyní září v nekonečném seriálu Ulice v roli dělnice Anči Málkové.

Ljubo, objevila jste se v celé řadě českých seriálů. Dalo by se říct, že jste se v tomto žánru našla?
Já jsem nikdy hraní v seriálech přímo nevyhledávala a naopak se tomu nijak nebránila, takže si myslím, že je všechno v pořádku.

Takže to nevnímáte jako určitou možnost finančního zajištění?
Já bych to tak určitě neškatulkovala. Tohle finanční zajištění je pofiderní a je vždycky stejně na omezenou dobu. Ony jsou různé žánry, ať už je to práce divadelní, filmová, nebo televizní. Je strašně dobře, když se herci podaří trénovat na všech těchhle hřištích, protože si můžete vždycky odnést něco z té jedné věci do té druhé, a já jsem moc ráda, že se mi podařilo jak točit, tak hrát divadlo. Když už mám pocit, že jsem se vyčerpala na place, tak jdu do divadla, kde potkávám nové kolegy a to mě hrozně nabíjí.

Vzpomínáte nějak výrazně na některého ze svých spolupracovníků?
Potkala jsem mnoho kolegů a mnoho režisérů. Každé setkání ve vás vyvolá něco nového a máte možnost se díky němu poznat z trošku jiného úhlu. Každé setkání ve vás něco probudí, a proto jsem hrozně ráda, že jsem měla možnost spolupracovat s tolika lidmi.

Takže se seriály nekončíte?
V žádném případě. Pro mě není ponižující hrát v seriálu, naopak vzhledem k rozsahu těchto rolí, které se pohybovaly od totálně kladných po záporné, mě to svým způsobem jako herečce lichotí, že jsem univerzální a zvládám tyto role.

Velmi je to cítit u role Anči Málkové v seriálu Ulice...
No, Ulice je fenomén sám o sobě. V okamžiku, kdy jsme s tímto seriálem začínali, s tím neměl nikdo zkušenosti. Byla jsem moc ráda, že jsem u něčeho, co nově vzniká. Nejsem člověk, který se dívá zpět, ale přece jen když to udělám, tak mě moc těší, že scenáristé vycházejí z nás jako z herců.
Moje postava měla možnost jít opravdu velkým obloukem od zapšklé nepřející staré panny, jež se díky vztahu k Bedřichovi stala ženskou, která je schopná velké empatie, velkého citu. Jsem přesvědčená, že lidi zajímá, jak ten její příběh dopadne. Co se bude dít s jejím vztahem a jak to nakonec bude s tím malým chlapečkem Františkem.

Jak to tedy dopadne?
My jsme ten vztah rozehráli jako vztah lidí, který je poměrně hodně silný, emotivní, bezprostřední. Momentálně to vypadá, že se Anča a Bedřich nadobro rozejdou, ale ten cit byl příliš velký na to, aby se najednou rozplynul.

Vaše Anča se stará o opuštěného chlapečka. Stejně tak váš přítel pečuje o vaši dvacetiletou dceru Annu Marii. Dalo by se říct, že jste čerpala inspiraci i ze svého soukromého života?
Já se domnívám, že vztah k dětem je daný stejně tak jako například barva očí. Pokud tento cit chybí, pro vás může být těžší s dětmi komunikovat. Nemusí to být nedostatkem vaší dobré vůle, ale prostě vám to jen nebylo dáno. Já jsem nejstarší z pěti dětí, a tak mám to štěstí, že se ráda dětmi obklopuju a mám je ráda. Není to ale žádná má zásluha a nedělám to vědomě. Je to věc, která jde ze mě.

Kdybyste tedy byla v podobné situaci jako Anča, zachovala byste se stejně?
Pro mě to není problém. Snad taky proto se dokážu lehce s mou postavou ztotožnit.

Jste dvakrát rozvedená. Čtyři roky ale chodíte s publicistou Ondřejem Neffem. Nabízí se otázka, kdy do toho do třetice všeho dobrého zase praštíte? Prý jste už odmítla žádost o ruku?
Já bych se nikdy neodvážila Ondřeje odmítnout, jelikož je to člověk, kterého si ohromně vážím a mám ho moc ráda. Protože mi je s ním ale moc dobře a jsem pověrčivá, tak bych nechtěla nic zakřiknout.

Jste spolu ale už řadu let a před dvěma lety jste si postavili za Prahou dům. To jsou snad dostatečné důvody k tomu zpečetit vztah...
Poslední dobou cítím, že je to pro něj víc a hodně důležité.

Takže jste si to rozmyslela a chystá se svatba? Máte už termín?
Zjistila jsem, že už se pomalu nemám na co vymlouvat, a tak se začíná něco rýsovat. Předpokládám, že by to byl nějaký račí termín, jelikož jsme oba narození ve znamení Raka.

Chtěla byste velkou svatbu?
Oba s přítelem inklinujeme k přírodě, a tak by se určitě nejednalo o žádnou obřadní síň. K tomu jsme oba ovlivněni Asií. Ondřej spíš Japonskem, já zase Čínou, takže by to měla být spíš taková šintoistická svatba, nejlépe pod širým nebem.

To, že jste filmová, televizní a divadelní herečka, je všem dobře známo. Každý ale možná neví, že se věnujete asijským bojovým uměním. Jak jste se k tomuto netradičnímu koníčku dostala?
Těsně po převratu jsem navštívila Mnichov a viděla jsem tam cvičit partu nadšenců tchaj-ťi. Hrozně se mi ty harmonické pohyby zalíbily. Ty lidi na mě zapůsobili strašně pozitivně a jako celek působili absolutně dokonale a bylo to výtvarně moc hezké. Po návratu jsem se o to začala víc zajímat, přestože na začátku devadesátých let to bylo poněkud svízelné a nebylo tady tolik lidí, kteří by se tomuto umění věnovali.

Jak jste se od mírumilovného tchaj-ťi dostala k čínskému bojovému umění wu-šu?
Jelikož jsem ale dynamická osoba a často ze sebe potřebuju energii odčerpávat a na druhou stranu ji často potřebuji získat, tak jsem začala hledat nějaký tvrdší styl a tento mechanismus v čínských bojových uměních existuje.

Takže to šlo krůček po krůčku...
Pomalu jsem začala poznávat lidi v tomto prostředí, poznávali jsme se na budo show, což je ukázka všech bojových umění. Kromě toho každá škola umožňuje zájemci navštívit jejich lekci. Je to určitě nejlepší způsob výběru, protože hned zjistíte, jestli vás to oslovuje. Vždycky, když mi někdo z mých kamarádů řekne: „Já mám takový energický dítě, potřeboval bych ho unavit, řekni mi, na co ho mám dát,“ tak ho okamžitě odkážu na budo show, kde uvidí všechny bojové sporty a dítě si pak vybere, co mu vyhovuje. Začátky jsou vždycky těžké. Člověk v sobě musí sbírat pokoru a trpělivost. Z nikoho se po první lekci nestane Bruce Lee.

Nevěnujete se bojovému umění proto, abyste se dokázala ubránit v noci sama v tmavé uličce?
Jako že bych chtěla mastit násilníky? To určitě ne. Můj učitel nás učí, že nejlepší je hlasitý křik a rychlý úprk. (smích)

To bojové umění vás učí se naopak konfliktům vyhýbat.
Například v tchaj-ťi ve skutečnosti nebojujete s protivníkem, vy prostě odvádíte sílu protivníka mimo svou osobu.

Takže jste šťastný člověk a nikdy jste bojové umění nevyužila na obranu své osoby?
Sama pozoruju, že mě od jisté doby podobným nebezpečným situacím vyvarovala. Kdyby tento konkrétní případ nastal, tak jsem přesvědčená, že by se zapnulo podvědomí. Poznám to například v civilním životě, když vykreju instinktivně ránu. Když například spadne sklenička, tak ji bez problémů chytnu. Sama vždycky poznám, když zakopnu, že bych měla přidat v tréninku, protože to by se správnému bojovníkovi nemělo stávat.

Cítíte se tedy jako bojovník?
Já tvrdím, že ještě nejsem bojovník, že jsem jen žák a mám před sebou dlouhou cestu a mám právo na to, abych občas zakopla nebo aby mi vypadlo něco z ruky.

(Jiří Čeladník, SuperSpy TV)


Liščí nora v ohrožení (TV Magazín, 4 / 2010)
S manželem hrajeme jedůvky (TV Pohoda, 2.12 / 2009)
Jsem bojovnice! (My Life 8 / 2009)
Bude to tak, jak sama chcete (Vlasta 8 / 2009)
Divadlo je adrenalinový sport (Skvělá, 2 / 2008)
Nikdy dceři nemluvím do života (Super.cz, 7.11.2007)
Můj chlap je parťák do nepohody (Překvapení, 19.6.2007)
Do roka se budu vdávat (Sedm pro ženu, 24.4.2007)
Asi se budu potřetí vdávat! (Super.cz, 17.2.2007)
Co mě naučila moje dcera (10.1.2007)
Odbornice na potvory (Televize.cz, 15.9.2005)

Na jiných webech:
Záznam chatu ze čtvrtka 9. září 2004 (webová stránka ČT+)
 .
 .

počítadlo.abz.cz

 .    webová stránka
   herečky Ljuby Krbové
   kontakt Ljuba zavináč Krbová.cz
   foto v hlavičce:
   (C) Majka Votavová
  .